Offside pro soukromí?: Live facial recognition na stadionech nejen pohledem GDPR a AI Actu

Rozpoznávání obličejů v reálném čase na stadionech se stalo provozní realitou. Zejména evropské fotbalové kluby ho testují nebo nasazují především k vymáhání zákazů vstupu na stadion a k prevenci diváckého násilí. Přístupy regulátorů jsou přitom napříč EU různé. Dánský regulátor letos v červenci takový nástroj jednomu z místních klubů povolil, španělský úřad pro ochranu osobních údajů za obdobné řešení uložil vysokou pokutu a jeho používání zakázal. Oba případy porovnáme a pokusíme se nastínit praktické vodítko pro praxi.

ÚOOÚ k tomu opakovaně uvedl, že současná česká úprava dostatečný zákonný podklad neposkytuje. Právě to má změnit připravovaná novela zákona o podpoře sportu, počítající vedle biometrické kontroly u vstupu i s registrem vyloučených fanoušků – tu na panelu rozebereme a zasadíme do evropského kontextu.

Dostaneme se i k tomu, kdo je v této konstrukci správcem podle GDPR a kdo zavádějícím subjektem podle AI Actu, zda je stadion veřejně přístupným prostorem a jakou roli hraje návštěvní řád a součinnost s Policií ČR. Otevřeme také otázky proporcionality a to, co takové nasazení znamená pro vztah klubu k vlastním fanouškům.

Cílem není vynést verdikt, ale ukázat, kde přesně dnes hranice leží a co by musel splnit klub, který by chtěl tuto technologii v Česku nasadit legálně.

‍

‍